Narodil se v roce 1939 v Terstu. Nějaký čas přednášel germanistiku na univerzitě v Turínu a nyní je profesorem německé literatury na univerzitě v Terstu. Publikoval řadu esejistických prací z oblasti literárních a kulturních dějin, např. Habsburský mýtus v moderní rakouské literatuře, 1963, Daleko odkud, Joseph Roth a východní židovská tradice, 1971, Ithaka a za ní, 1982, i beletristických Soud o šavli, 1984, Jiné moře, 1991, či divadelní hru Stadelmann, 1998. Doma i v zahraničí ho nesporně nejvíce proslavil „sentimentální cestopis“ Dunaj, 1986, (česky v nakl. Odeon, 1992, v překladu Kateřiny Vinšové a Bohumíra Klípy). V loňském roce vydal další místopisnou knihu tohoto druhu Mikrokosmy, za niž byl vyznamenán italskou literární cenou Strega. 

The Danube is often enveloped in a symbolic anti-German aura. It is the river along which different peoples meet and mingle and crossbreed, rather than being, as the Rhine is, a mythical custodian of the purity of the race. It is the river of Vienna, Bratislava, Budapest, Belgrade and of Dacia, the river which – as Ocean encircled the world of the Greeks – embraces the Austria of the Habsburgs, the myth and ideology of which have been symbolised by a multiple, supranational culture. It embraces the empire in which the sovereign addressed himself to ‘my peoples’ and the national anthem was sung in eleven different tongues. The Danube is German-Magyar-Slavic-Romanic-Jewish Central Europe, polemi-cally opposed to the Germanic Reich; it is a ‘hinternational’ ecumene, for which in Prague Johannes Urzidil praised it; it is a hinterworld ‘behind the nations’.